Fotbalové jaro na Pardubicku je v plném proudu a přináší nejen sportovní zážitky, ale i výzvy. Předseda pardubického okresního fotbalového svazu René Živný otevřeně hovoří o úskalích i radostech spojených s organizací soutěží a podporou mladých talentů.

Pane předsedo, okresní soutěže se již rozjely v plné míře. Jak zatím hodnotíte start jara?

Jaro se rozjelo vcelku bleskově a těší nás také zajímavá divácká návštěva na většině utkání, za což může samozřejmě kromě hladu po fotbale, také téměř letní počasí.

Běžný hráč či fanoušek si nedokáže představit, jaká práce předchází tomu, než se soutěže rozjedou. Můžete to přiblížit?

Okresní fotbalový svaz má jedno hlavní poslání a tou je příprava a organizace soutěží. Výkonný výbor OFS společně se sekretářem Lukášem Ouředníkem připravuje ostrý start po celou zimu. Scházíme se s předsedy jednotlivých odborných komisí OFS a snažíme se vše nastavit tak, aby mistrovská část neměla zádrhele. Některé věci jsou očekávané, najdou se ale i neočekávané události, kdy v některé soutěži dojde k odhlášení družstva ze soutěže (Řečany B ve IV. třídě Přeloučsko) nebo naopak dohlášení (Třemošnice B a Opatovice n. L. v mladších přípravkách U9).

Kolik činovníků se podílí na veškeré této práci, respektive kolik za sebou máte lidí?

Ve Výkonném výboru má každý na starosti nějakou odbornou komisi, kterou řídí a za její činnost se následně zodpovídá Výkonnému výboru. Všichni to dělají zdarma, ve svém volném čase. Hlavní administrativní práci pak odvádí sekretář svazu Lukáš Ouředník, který to zvládá ovšem taky po večerech, jelikož to není zaměstnanec OFS. V jiných okresech mají sekretáře placeného na plný úvazek, my jdeme trochu jinou cestou a snažíme se finance spíše investovat do mládežnických výběrů atd.

Pojďme společně probrat situaci na okresním svazu a obecně fotbale v okresu Pardubice. Začněme těmi negativy. Co vás aktuálně trápí?

To co trápí celý fotbal. Velký úbytek hráčů při přechodu z dorostu do mužů. Máme indicie, že některá družstva mužů, především těch bez mládeže, nebudou mít kým v létě doplnit kádr a uvažují o konci. Otevřela se rovněž diskuse o takzvaném hokejovém střídání u mužů i ve III. třídě. Zde plánujeme kluby oslovit k tomuto tématu co nejdříve. Problémy jsou také v okresních soutěžích mladších či starších žáků. Tím, jak někde na vesnicích jsou mládežnická družstva složena z několika ročníků a končící hráči nemají například možnost postoupit v rámci klubu do mladšího dorostu a kvalitativně nebo i z rodinných či ekonomických důvodů si nemohou dovolit odejít do jiného celku. Musíme po vzoru jiných okresů zavést možnost startu 2 – 3 hráčů „starších“, kteří jsou z prvního ročníku nad a tím jim umožnit dál hrát fotbal a nuceně nekončit. Ti hráči budou samozřejmě před sezonou schvalovány za každý klub VV OFS tak, aby nedocházelo ke zneužití, ale naplnila se myšlenka umožnění pokračování v kariéře dětí.

Situace s rozhodčími je kamenem úrazu téměř ve všech okresech. Jak se s tím perete?

Rozhodčí jsou problematika celostátní, respektive jejich nedostatek. FAČR se snaží dělat náborové kampaně a naše okresní komise rozhodčích v tom nezaostává. Samozřejmě se někdy stane, že se například přátelské či utkání mládeže nepodaří obsadit, ale to je personální realita. Přesto se náš okres řadí početně, co se týká počtu rozhodčích, k těm lepším. Přes Regionální komisi FAČR se také snažím tlačit na FAČR za zvýšení odměn rozhodčím v těch nejnižších soutěžích. Bude to určitě jedno z témat na květnové Valné hromadě FAČR v Olomouci.

Jaký hledáte recept na to, aby se mladí lidé hnali do pozice rozhodčích?

Musím říci, že se nám vcelku daří získávat mladé adepty na pískání. Například oslovováním hráčů v dorosteneckých kategoriích. Dorostenci to berou jako zajímavou brigádu. U nich je navíc jistota, že se v kopané vyznají.

Často nováčky odradí fakt, že za zábradlím stojí fanoušci, kteří pro sprosté slovo či urážky nejdou daleko. Snažíte se nějakým způsobem bojovat s touto situací či případně učíte rozhodčí psychické odolnosti?

To je velký problém. My se samozřejmě snažíme všechny rozhodčí pravidelně školit na seminářích, ale na některých utkáních je chování fanoušků neúnosné. Zde budeme klást důraz na pořadatelskou službu. Hlavní pořadatel je kolikrát napsaný jen na papíru, ale v reálu ani není přítomen. Tady se musí tlačit na dodržování pravidel nejvíce.

Kolik v průměru se ročně přihlásí nových sudí a kolik jich zůstane u této profese?

Většinou každý rok nabereme okolo 10 – 12 nových rozhodčích a z nich zhruba polovina u pískání vydrží.

Povězte naopak, co vám dělá v okresním fotbale radost…

Velkou radost mi dělá zlepšování zázemí jednotlivých areálů. Je vidět, že spousta klubů například ve spolupráci s obcí vybudovala závlahy na hřišti, v hodně areálech jsou zrekonstruovaná sociální zařízení v kabinách. Děje se toho prostě spousta. Fotbal je fenomén a často na obci také jednou z mála možností, kde se mohou lidé společně sejít. A že to funguje dobře vidím jasně z jarních návštěvností.

Otevřeme určitě téma i okresního poháru. To je takové vaše dítě, nepletu-li se?

Okresní pohár se nám s kolegy z VV OFS podařilo oživit po Covidu a po prvním ročníku se nám do něj přihlásilo již více družstev. Některá utkání poháru, jenž jsem měl možnost navštívit, měla i zajímavý sportovní náboj. Dobrým tahem bylo i finálové utkání dostat na ligový pažit.

Povedlo se vám dostat pohár do CFIG Areny. Jak si toho považujete?

Tohle je výborný krok, který se nám podařilo uskutečnit díky skvělé spolupráci s klubem FK Pardubice. Zahrát si na trávě, kde se prohánějí ligová družstva, je snem každého fotbalisty z nižších soutěží. Navíc zde máme během poháru pěkné zázemí a můžeme pozvat a poděkovat za spolupráci zástupcům sponzorů OFS, ale také členům odborných komisí atd. Má to tu prostě jinou úroveň.

Okresní soutěže jsou sice v začátku své druhé poloviny. Dokážete si ale skromně tipnout, kdo dosáhne na vítězství?

Uvidíme, jakou formu si favorité na postup v jarní části sezony udrží. Jsou to přeci jen okresní soutěže a nevyrovnanost celků je někdy znát. Stačí prodloužený víkend, hráči vám odjedou s rodinou na výlet a i favorit pak prohraje s outsiderem. Podívejme se jen na poslední kolo Okresního přeboru, kdy Pardubičky B sotva vydolovaly bod v Křičeni a Holice B vyraboval Chvojenec. Pokud mám přesto tipovat, tak Okresní přebor ovládnou Pardubičky B, III. třídu Valy, IV. třídu Holicko Mnětice a IV. třídu Přeloučsko Semín. Ale moc mi nevěřte, sázení mi nejde.

Musím zmínit situaci z podzimu, kdy zápas mezi Zdechovicemi a Starými Čívicemi skončil hromadnou bitkou. Zasáhlo vás to osobně jako fanouška fotbalu?

Samozřejmě tohle je hodně špatně. Do fotbalu emoce patří, ale bitka na hřišti je již totálně za hranou. Byl jsem se podívat hned v prvním jarním kole na odvetné utkání v Čívicích a tam již to proběhlo vše bez problémů. Rozhodčí i hráči drželi utkání na uzdě, navíc za pěkné divácké kulisy.

Svaz zabojoval proti takovému odpornému činu tvrdými tresty. Věříte, že se situace již nebude opakovat po takto exemplárních trestech?

Já osobně nikdy do rozhodnutí DK nezasahuji a respektuji tak i tyto jejich vynesené tresty. Ale zaručit, že se situace nebude opakovat, neumíme.

Musíme se dotknout i mládeže. Jak se situace má na Pardubicku?

Již v jedné z předchozích otázek jsem částečně problematiku mládeže otevřel. Musíme dělat vše proto, aby nám děti u fotbalu zůstaly. Musíme si uvědomit, že ve velké části vesnických klubů funguje fotbal i jako takový sportovní kroužek a jinou možnost vyžití děcka nemají. Bohužel, všeobecně pociťujeme nedostatek trenérů mládeže, natož těch kvalifikovaných. OFS zde nabízí pomocnou ruku pomocí modelových tréninků okresního GTM trenéra mládeže Jana Uhlíře, který funguje na výbornou. Objíždí pravidelně mládežnické tréninky v okrese a bude určitě rád, pokud si jej objednáte i k vám na ukázkový trénink.

Nejen do dospělého, ale i mládežnického fotbalu zasáhl Covid. Vrátila se situace již do „normálu“?

Covid vše ovlivnil hodně a i když soutěže již běží v plném proudu jako před covidem, není to jako dřív. Spousta lidí, třeba i starších hráčů, během covidu zjistila, že to jde i bez fotbalu a nechce se jim vracet. Tím trpí mnoho týmů. U dětí je to podobné, zde hrají velký aspekt online hry a sezení u počítače. Sám trénuji starší žáky Sokola Semín a porovnávat například obratnost stejně starých dětí nyní a před 20 lety prakticky nejde. A to se sakra snažíme dětem věnovat.

Zajisté máte zmapované mládežnické týmy na Pardubicku. Rostou někde noví reprezentanti či hráči pro ligu?

Ti rostou vždycky a nemám pochyby o tom, že ti povolaní v FK Pardubice či MFK Chrudim hráče sledují. Jezdím na meziokresní soutěže výběrů mládeže i jako trenér a na každé takovéto akci jsou lovci talentů. Pak už je to jen na rozhodnutí rodiny, jestli kluka či holku postrčí do vyššího levelu, což znamená mimo jiné tréninky skoro každý den nebo se spokojí s tím, že sportuje na okresní úrovni v mateřském klubu.

V neposlední řadě je třeba zmínit i fakt, že na Pardubicku funguje i soutěž veteránů. Jak si pochvalujete tento koncept, který k fotbalu vrací i „starší“ ročníky?

Jsme jeden z mála okresů v celé ČR, kde se veteránskou soutěž jako celosezonní projekt, daří uspořádat. Má to své kouzlo a určitě již nyní pevné místo v systému okresních soutěží na Pardubicku.

Na jiných okresech mnohdy tato možnost neexistuje a spousta zkušenějších kmetů se spíše pohybuje v těch nejnižších soutěžích. Myslíte, že koncept veteránské soutěže je úspěšnější?

Ono to je spíše tak, že dnešní padesátníci, stejně jako já, hrají jak veteránskou soutěž, tak i tu klasickou.

Máte na závěr něco, co byste rád vyslal do éteru?

Především chci všem, co se starají o okresní fotbal v jakémkoli družstvu moc poděkovat. Přeji všem do jarní části sezony hodně elánu, hráčům, ať se vyhýbají zranění, diváci ať vidí hodně gólů. A především chci všechny pozvat na finálové utkání poháru předsedy Okresního fotbalového svazu do CFIG arény v Pardubicích, které se bude hrát v úterý 4. června od 18 hodin.